A co když nepůjdu?" byl by rád věděl, co by pak následovalo, kdyby neposlechl, což nehodlal udělat. Zajímalo jej to. A moc dobře věděl, že tak Ayata rozčiloval. Což jej strašlivě bavilo. Vztek mu tak slušel...
"Tak..." chtěl něco říct, jenže byl vyrušen. Ruki jej prudce povalil pod sebe do peřin. Ayato sebou žuchl jako kámen hozený z velké výšky... div že si nevyrazil dech. Ono přerušení bylo menší záchranou, jelikož nevěděl, čím mu pohrozit. A on mu hrozit snad ani nechtěl. Ruki se mu zamlouval. Jeho krev mu chutnala, kůže voněla a jeho doteky mu byly více než příjemné.
"Všichni tví bráškové se mi zamlouvají. Ale ty jsi opravdu rozkošný..." zavrněl. Ayato nevěděl, jestli jej to má těšit a nebo štvát, když z něj dělal nějakou rozkošnou holčičku