Tak hladový..." uculil se Ruki. Dlaněmi se usídlil na rusovláskových bocích. Pevně je svíral. Zarýval do nich nehty, čímž mu dával najevo, jak moc se mu líbil pocit, jenž jím prostupoval společně se zoubky nevlastního brášky.
"Děkovat ti nebudu. Dlužil jsi mi to..." řekl Ayato, když se odtáhl. Slízl kapičky stékající z ranek. Hřbetem ruky si očistil ústa a jazýčkem olízl svou packu, aby ani kapička nepřišla nazbyt. "Mimochodem ty ruce dej dolů... Můžeš jít." upozornil jej na to, že jej již nepotřeboval a jeho přítomnost mu ani jako taková moc po chuti nebyla.
"A co když se mi nechce?" optal se s úšklebkem na rtech. Přitáhl si jej za bradičku k sobě. Zakusil chuť vlastní krve, když ji setřel špičkou jazyka z koutku těch nenasytných úst. Ayato se velmi sladce začervenal.
"Jdi..." odsunul jej Ayato hned od sebe.