Neměli je zprvu vůbec v lásce stejně tak jako jejich otce, který místo, aby s nimi odmalička byl a vychovával je, byl téměř pořád pryč. Nechal je napospas jejich krutým matkám. Nikdy tu nebyl pro ně a už když se jednou za několik let objevil doma, přicházelo s ním vždy něco negativního.
Tentokrát sebou přitáhl své nové adoptivní syny, nevlastní bratry šesti jeho biologických. Někteří mu věnovali pohledy vyčítavé, nenávistné a opovržlivé. Jiní nejevili ani náznak jakéhokoliv zájmu o otce a ty čtyři cizí kluky. A to ani když po nich Karlheinz vyžadoval, aby je vřele přivítali mezi sebe, nechali je sdílet veškeré pohodlí domu a stali se pro ně rodinou, kterou příchozí mladíci neměli. Jenže nikdo z nich neměl zájem.